Kozí hrádek

Kozí hrádek
zbytky gotického hradu
národní kulturní památka

010624-091

Poloha:	na ostrohu nad levým břehem Kozského potoka poblíž Sezimova Ústí (okr. Tábor)
Majitel:	město Sezimovo Ústí
Uživatel:	město Sezimovo Ústí
Adresa:	Městský úřad, Dr. E. Beneše 21, Sezimovo Ústí, 39101
telefon:	0361/263175, fax 0361/263179
Expozice:	základové zdivo hradu
Otevřeno:	květen - září Út-Ne 9.30-16
Prohlídka:	samostatně
Vstupné:	dospělí 18,- Kč, děti 12,-Kč
Doprava:	bus 1,5 km - zastávka Tábor, Kozí Hrádek rozcestí (1 km na rozcestí, poté 0,5 km k hradu) linky 390060 Tábor - Choustník - Psárov, 390030 Tábor - Chýnov - Choustník vlak 2,5 km Sezimovo Ústí parkoviště 100 m (i bus)
Prameny:	Augustin Sedláček: "Hrady, zámky a tvrze království českého - díl IV. Táborsko", Praha 1884 Dobroslava Menclová: "Kozí hrádek - státní hrad a památky v okolí", Státní tělovýchovné nakladatelství, Praha 1956 Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976 Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001 Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", 5. vydání, vl. nákladem, Plzeň 2001
Datum návštěvy:	24.6. 2002
poznámka:	při mé návštěvě mě zlobily baterie ve fotoaparátu, proto je zde oproti standardu těchto stránek výrazně menší počet fotogfarií

přehled dějin V pramenech se o hradu poprvé hovoří roku 1377, kdy jak uvádí A. Sedláček patřil Vlčkovi z Kozího. Podoba hradu i archeologické nálezy naznačují, že mohl být postaven již za vlády Jana Lucemburského. Podle D. Menclové jej snad založili páni z Hradce, pro které spravoval nevelké panství purkrabí. K roku 1377 bývá uváděn jakýsi Albert, který měl téhož roku potíže s inkvizitorem vyšetřujícím sektářství na statcích hradeckých pánů. V poslední dekádě 14 století jej koupil Jindřich z Hradce. Tuto koupi datují některé prameny do roku 1391, jiné zase do roku 1396.
Od roku 1406 se stal hrad sídlem Viléma z Újezda, jehož synové Jan a Ctibor zde dvakrát v letech 1412-14 hostili mistra Jana Husa - poprvé od října 1412 do konce roku a podruhé od velikonoc 1413 do jara 1414. Hus zde vytvořil nemalou část ze svých literárních děl a "pod lipú u hradu" či "mezi ploty" kázal své učení lidem z okolí.

O osudech hradu za husitských válek se nedochovaly žádné zprávy, nejspíše je přečkal beze škod. Zaniknul pravděpodobně až roku 1438 při jihočeském tažení rakouského vévody Albrechta, který se snažil vojensky prosadit nárok na český trůn po svém zemřelém tchánu císaři Zikmundovi. Během neúspěšného pětiměsíčního obležení Tábora žoldnéřská vojska zpustošila jeho široké okolí, zřejmě i včetně Kozího hrádku. Tak či tak, roku 1446 se již v kupní smlouvě města Tábora uvádí pouze blízký dvůr s pivovarem, o hradu není ani zmínka.
O sto let později roku 1542 se při vkladu táborského majetku do obnovených zemských desek uvádí "Kozí hrad pustý". Po neúspěšném stavovském povstání z roku 1547 přišla města téměř o všechen svůj majetek a tak i Kozí byl zkonfiskován. Roku 1560 si humanistický básník a vzdělanec Pavel Lucín vymohl "městiště někdy hradu Kozího s příkopem pustým". Již o rok později se táborští domohli postoupení práv k "hradu pustému, řečenému Kozí hrad, s dvorem poplužným pustým".
Zbytky hradu byly postupně rozebírány na stavební materiál zejména pro stavbu blízkého Červeného dvora. Jeho zříceniny však zřejmě ještě v 18. století byly dosti rozsáhlé a musely být roztrhány střelným prachem, aby nemohly sloužit jako útulek "lidem potulným a nespolehlivým". Pobořené a sesuté zdivo zarůstalo a pomalu se změnilo na homolovitý kopec podivného tvaru. Povědomost o hradu stále více upadala a při návštěvě F.A. Hebera roku 1847 již jen nejbližší sousedé věděli, kde stával.
Vlnu zájmu o Kozí hrádek vyvolal až August Sedláček, který v 80. letech učil na táborském gymnáziu. Roku 1886 vyšel čtvrtý díl jeho monumentálního díla, který způsobil v podstatě znovuobjevení hradu. Ještě téhož roku byly odkryty zbytky věže, na které nechala městská rada umístit pamětní desku s nápisem. Další vykopávky byly po roce 1893 financovány z prostředků původně určených na úřady zakázanou slavnost spojenou se vztyčením pamětního obelisku.
Roku 1899 se prací na hradě ujal učitel ze Sezimova Ústí Josef Švehla, díky jehož úsilí byly za neustálých finančních obtíží do roku 1907 zdivo odkryto a následně v letech 1911-14 ošetřeno a zabezpečeno. Po roce 1918 se stalo husitství významnou součástí ideologie mladého státu, který také štědře financoval další práce. Stejně tomu bylo i po roce 1945, zejména pod vlivem tehdejšího ministra kultury Zdeňka Nejedlého.

popis Hrad stával na nevelkém skalnatém výběžku přibližně oválného tvaru, který byl obklopen hlubokým a místy až téměř 20 metrů širokým příkopem, před nímž byl ještě vyhozen vysoký val zakončený dřevěnou palisádou. Jihovýchodní zakončení valu bylo zesíleno podezdívkou, na níž měl být postaven srub k umístění palných zbraní. Z předhradí od východu vedl do jádra dřevěný most, stopy jehož nosníků naznačují, že byl široký cca 3,5 metrů.
Oválný ostroh se směrem k východu zužoval a jeho přibližně obdélné zakončení bylo obsazeno vstupní bránou ve tvaru protáhlého obdélníku. Její asi 5 metrů široký průjezd byl nad příkopem uzavřen portálem s vpadlinou padacího mostu. Do nádvoří byla brána otevřená, uzavírala ji maximálně dřevěná stěna.
Po levé straně nádvoří hned za bránou stála již ve svahu založená přibližně čtvercová zděná budova považovaná díky smetišti v těsném sousedství za hradní kuchyni. Od západu na ní navazovala dlouhá cca 5 metrů úzká budova rozdělená na dvě části. Díky založení ve svahu byla podlaha budovy pod úrovní nádvoří a vstupovalo se do ní po několika schůdcích vedoucích do větší asi 10 metrů dlouhá střední části. Podle většího množství nalezených šipek, oštěpů a zbytků jiných zbraní sloužila nejspíše jako obydlí hradní posádky. V menší části oddělené zřejmě dřevěnou příčkou s dochovaným ložným trámem byla ustájena nějaká hospodářská zvířata, po nichž zde zůstaly ve vrstvách smetiště zbytky a odpadky z jídla, kterými byly krmeny. Na protější straně nádvoří byla ve skále při obvodové hradbě vyhloubena 18,5 metrů hluboká studna, která zajišťovala dostatek pitné u užitkové vody.

Ze severozápadního koutu nádvoří vedl vstup do parkánu, v jeho těsném sousedství pak jednoduchá kulisová brána v čelní hradbě umožňovala vstup do jádra hradu.
Přibližně pětiboká hradba obklopovala hlavní budovu hradu - mírně lichoběžnou obytnou věž o delších stěnách 12,8 metrů a kratších po 9 a 10 metrech. Obvodové zdivo o síle 2 metrů se dochovalo pouze v úrovni přízemí. V této úrovni měla věž pouze drobný výklenek v čelní východní zdi. Dnešní vchod v jižní zdi byl proražen druhotně až koncem 19. století. Původní vstup vedl až do prvního patra, v jehož východní stěně byl portálek opatřený padacím mostem. Ostění portálku i konzoly s točnicemi můstku byly při výkopech nalezeny při výkopech u paty věže stejně jako později ztracené zbytky okenních ostění a kružeb. Dalším otvorem v jižní stěně byla zřejmě přístupná krytá chodba k prevét vysunutému na korunu obvodové hradby. Podle síly zdiva a analogií s dochovanými věžemi podobných objektů měla věž minimálně ještě jedno zděné patro a pod prejzy krytou střechou snad i dřevěné či hrázděné podstřešní polopatro.
Západně od věže přiléhala k obvodová hradba obdélná dvouprostorová budova krytá prejzovou střechou ponechávající směrem k věži jen úzkou uličku. Podle nalezených zbytků obilí sloužila jako hradní sýpka.

V těsném sousedství vstupu do jádra v koutě nádvoří stálo také zděné původně klenuté schodiště vedoucí do suterénu hospodářské budovy dodatečně vestavěné do severní části parkánu. Ten obíhal jádro širokým obloukem ze tří stran. Na západě byl jeho ochoz dodatečně rozšířen a s pomocí dochovaných příčných zídek zde byla vytvořena plošina dostatečně široká k umístění palných zbraní. V té době snad byla zazděna i výpadní branka v západní části parkánu.

půdorys