Pardubice

Pardubice
gotická tvrz přestavěná na hrad a renesanční zámek

Poloha:	okres Pardubice, v centru stejnojmenného města
Majitel:	ČR
Uživatel:	Východočeské muzeum Pardubice, Východočeská galerie Pardubice
Adresa:	Zámek 3, 53002 Pardubice
telefon:	muzeum: 040/518121 galerie: 040/518897, fax 040-6530334
Expozice:	pozdně gotické a raně renesanční interiery a exteriery, sbírky VČ muzea a VČ galerie příležitostné výstavy
Otevřeno:	zámek celoročně: Út - Ne 10-18 galerie celoročně: Út - Pá 12-18, So, Ne 10-18
Prohlídka:	rytířské sály s průvodcem 30 min (max. 30 osob) výstava a galerie samostatně
Vstupné:	rytířské sály: dospělí 8,- Kč, děti 4,- Kč výstava: dospělí 8,- Kč, děti 4,- Kč celý zámek: dospělí 20,- Kč, děti 10,- Kč
Doprava:	autobus ČSAD 1 km, MHD 400 m, vlak 2,5 km
Prameny:	Dobroslava Menclová: "České hrady", Odeon, Praha 1976 Pavel Vlček: "Encyklopedie českých zámků", Libri, Praha 1997 Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", vlastním nákladem, Plzeň 1999 Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999 Eugen Vasiliak, T. Durdík: "Nad městy, hrady a zámky" multimediální CD-ROM, ANSA s.r.o., Turnov 2001
Datum návštěvy:	11.9. 1999, 6.11. 1999, 4.7. 2000, 21.3. 2001

přehled dějin

Již roku 1295 se při soutoku Labe s Chrudimkou připomíná malá osada s klášterem, při které si na počátku 14. století postavili její majitelé nevelkou tvrz. Roku 1318 ji vlastnil Půta z Dubé a z Pardubic, po němž následoval Hynek Crha z Dubé, který někdy mezi lety 1327-30 vyměnil Pardubice s Arnoštem z Hostyně za jeho hrad Vízmburk. Arnošt, nebo jeho stejnojmenný syn, nechali původní tvrz přestavět na hrad, který měl být důstojnou rezidencí rodu, jehož význam stále stoupal - Arnošt st. byl Janem Lucemburským povýšen do panského stavu, Arnošt ml. se věnoval církevní kariéře a roku 1343 se stal pražským biskupem a roku 1344 prvním arcibiskupem. Po jeho smrti roku 1364 převzal vládu nad rodovým majetkem jeho bratr Vilém, který jej spravoval již za života církevní a politickou činností zaneprázdněného bratra.
Část příjmů pardubického panství patřila Vznatovi ze Skuhova, snad Vilémovu zeti, po jehož smrti roku 1384 přešly na krále Václava IV. V soudním sporu s panovníkem Vilém i jeho syn slavný básník Smil Flaška prohráli a o Pardubice přišli. Václav IV. daroval roku 1385 Pardubický hrad Janu Střelovi a Přibíkovi ze Skořetína, od nichž je získal králův dvořan Hanuš z Mühlheimu, zakladatel Betlémské kaple v Praze. Neznámo jak se na počátku husitských válek stali majiteli Pardubic bratři Boček a Viktorín z Kunštátu, roku 1427 patřily Janu Hlaváčovi z Ronova a Mitrova, který je roku 1435 prodal Diviši Bořkovi z Miletínka, pánu nedaleké Kunětické hory.

Pánové z Miletínka seděli na Kunětické hoře, čímž Pardubice na krátkou dobu ztratily rezidenční funkci a ustoupily tak do pozadí. Po Divišově smrti přešly Pardubice na jeho bratra Vaňka a po něm na jeho syny Jiřího a Diviše. Za nich bylo panství velmi zadluženo a nakonec roku 1491 prodáno Vilému z Pernštejna, který krátce před tím koupil i Kunětickou horu. Bohatý magnát se pustil do rozsáhlé pozdně gotické přestavby obou hradů, poté co přesídlil do Pardubic soustředil svou péči především na ně. Postupem času se mu podařilo skupováním dalších okolních statků vytvořit rozsáhlou rodovou doménu, jejímž centrem byly právě Pardubice.
Po požáru roku 1507 se pustil i do přestavby města, které tvořilo s hradem provázaný celek. Rozsáhlé stavební zásahy pokračovaly i po Vilémově smrti na pardubickém zámku roku 1521. Při dělení majetku (již za Vilémova života roku 1507) mezi jeho syny připadly české majetky mladšímu Vojtěchovi, který do Pardubic povolal italské umělce a pokračoval v přestavbách již v nastupujícím renesančním slohu. Po bezdětném Vojtěchovi zdědil roku 1534 jeho statky starší bratr Jan zvaný Bohatý (+1548) a i on pokračoval v přestavbě zámku a města znovu zničeného požárem roku 1538. Janův syn Jaroslav již nebyl tak úspěšným hospodářem, jeho statky byly zatíženy četnými dluhy, proto byl nucen rozprodávat svůj majetek a roku 1560 koupil pardubický zámek arcivévoda Maxmilián, který o čtyři roky později nastoupil na český i císařský trůn.
Pardubické panství se tak stalo komorním majetkem, kterým bylo až do roku 1856. V průběhu dlouhých tří století mu nemohla být věnována taková pozornost jako za pánů z Pernštejna. V letech 1574-79 probíhaly za císařského stavitele Ulrica Aostalliho další renesanční úpravy, které scelily dosud nejednotné nádvoří. Za třicetileté války odrazovalo dosud mohutné pozdně gotické opevnění města i zámku procházející vojska, v letech 1634 zde řádily švédské oddíly z dobytých Poděbrad, roku 1643 od Kolína přitáhnul generál Torstenson, který se o dva roky později vrátil. Silná posádka osazená do zámku po saském vpádu roku 1631 však dokázala všechny pokusy o dobytí odrazit.
Znovu zámek ožil stavebním ruchem až po dlouhé přestávce roku 1723 v souvislosti s chystanou korunovací Karla VI. českým králem. Tehdy zde pracoval další císařský architekt zvučného jména František Maxmilián Kaňka, který upravoval především interiéry a roku 1726 velký Kaňkův sál v přízemi. Roku 1775 zámek zpustošili vzbouření sedláci.
V průběhu 19. století byla nepříliš výnosná komorní panství postupně rozprodávána, roku 1856 začal být rozprodáván pardubický velkostatek a roku 1881 koupil jeho zbytek i se zámkem nobilitovaný vídeňský průmyslník Richard svobodný pán Drasche z Wartinberka. Již roku 1892 umožnil muzejnímu spolku v Pardubicích umístit na zámku své sbírky a roku 1920 mu celý zámek prodal. Od spolku, který odkoupil i hrad Kunětická hora převzal obě památky stát. V průběhu druhé poloviny dvacátého století byly v objektech celého areálu prováděny s kolísající intenzitou (především v závislosti na dostupných finančních prostředcích) rozsáhlé rekonstrukční práce které probíhají dodnes.

popis

Z původní tvrze přestavěné na hrad se zachovala především čtverhranná věž, k níž od jihu přiléhal obdélný trojprostorový palác s valeně zaklenutým přízemím. Palác byl mírně vysunutý k západu, vzniklý úzký prostor posloužil k umístění pavlače. K této fázi mohou patřit i zbytky zdiva zjištěné nedávno v nádvoří.
V první fázi pernštejnské přestavby byla postavena dvě příčná křídla. Jižní křídlo se čtyřmi valeně zaklenutými prostorami v přízemí bylo provázáno s jihovýchodním nárožím starého paláce, jeho jižní nároží byla zesílena nakoso postavenými čtverhrannými věžicemi. Severní křídlo bylo od věže odděleno úzkou valeně zaklenutou chodbičkou, která umožnila srovnání mírně nepravidelného půdorysu. Po stranách průjezdu zaklenutého dvěma poli křížové žebrové klenby jsou dva sály zaklenuté v další fázi čtyřmi poli mladší klenby svedené na střední osmiboké sloupy. Severovýchodní nároží doplňovala další čtverhranná věžice, v posledním severozápadním nároží býval podle dochovaných konzol výstavný arkýř. Na východě uzavírala čtvrtou stranu nádvoří jednoduchá hradba.
Ani takto výstavné sídlo brzy nestačilo uspokojit nároky mocného feudála, proto v několika etapách ještě za Viléma z Pernštejna vzniklo vně východní hradby nádvoří nové křídlo. Nejprve vznikl věžovitý objekt na jižní straně spolu s obdélnou stavbou kaple sv. Tří králů v severní části. Kaple s polygonálním závěrem byla zaklenuta síťovou klenbou, panská tribuna v patře pak dvěma poli křížové klenby. Z nádvorní arkády o pěti obloucích vede do kaple bohatý profilovaný portál s několika stupni. V severním křídle bylo přistavěno druhé patro a nároží věžice byla přeměněna v hodinovou věž, což si vyžádalo přizdění čelní zdi na téměř dvojnásobnou šíři. Krátce poté dostalo křídlo před vstupním průjezdem ještě obdélné předbrání s dvěmi křížově zaklenutými čtvercovými místnostmi. V severozápadním koutě nádvoří byla k věži přistavěna pětiboká věžička skrývající vřetenové schodiště.
Do roku 1511 bylo jádro obklopeno parkánem nevelkými okrouhlými věžemi v nárožích se střílnami pro lehčí děla. Od severu k hradu přiléhalo obdélné přehradí obklopené hospodářskou zástavbou. Jádro i předhradí obklopilo mohutné pozdně gotické opevnění typické pro pernštejnské stavby té doby. Mohutné valy ve tvaru lichoběžníka byly v nárožích zesíleny okrouhlými rondely. Koruna valů i plošiny rondelů sloužily k umístění těžkých děl chráněných pouze dřevěnou či hliněnou předprsní, patu valu obíhala vysoká hradba se střílnami pro střelce z lehčích zbraní. Kolem hradu se rozprostírala rozsáhlá vodní plocha napájená vodou z okolních toků složitou soustavou kanálů a stok. Od východu se do areálu vstupovalo obdélnou budovou Labské brány, ke které vedl přes vodní plochu dřevěný most později nahrazený valem. Ze strany města na tento most navazoval mohutný vstupní barbakán.

Raně renesanční přestavby za Vojtěcha a Jana z Pernštejna učinily z Pardubic první renesanční centrum u nás, ještě před povoláním italských mistrů do Prahy. Před nedávno dokončené předbrání severního křídla přibyl do roku 1529 nový trakt s výstavným průčelím, ke kterému byl z jemného žlutého pískovce vytesán v současné době rekonstruovaný portál s jemnými detaily. Osazen byl však až při další přestavbě roku 1541, kdy byl dřevěný padací most nahrazen kamenným mostem s balustrádou zdobenou heraldickými a figurálními reliéfy. Na nádvorní straně severního křídla pohltil starší schodišťovou věžičku nový komunikační trakt s velkým dvouramenným schodištěm do 1. patra.
Interiéry reprezentačních prostor v prvním patře zámku byly vyzdobeny monumentálními freskami s biblickými figurálními a heraldickými motivy (datovanými do roku 1532) a také dřevěnými kazetovými stropy, vstupní otvory byly osazeny bohatě členěnými pískovcovými portály.
Ve druhé polovině 16. století dostalo roku 1571 vstupní křídlo nový štít, o tří roky později byla pod vedením Ulrika Aostalliho zahájena zvýšení jižního a západního křídla o druhé patro, západní křídlo dostalo arkády, které sjednotily vzhled nádvoří dosud rušený vystupující hmotou velké věže. Ta byla spolu s hodinovou věžičkou nastavěna do dnešní výše. V jihovýchodním nároží byl parkán zastavěn drobnou budovou, která pohltila zdejší parkánovou věžičku. Od ní vedla přes příkop na korunu valu vnějšího opevnění pilíři nesená krytá chodba. Sjednocené fasády byly vyzdobeny psaníčkovými sgrafity.

Při barokní přestavbě F.M. Kaňky roku 1723 byly sály v obou patrech severního křídla rozděleny příčkami na menší místnosti, které měly zvýšit obytnou kapacitu pro početný doprovod na císařské korunovační cestě. O tři roky později byl ke vstupnímu předbrání od západu přistavěn obdélný sál zaklenutý osmi poli vzdutých plackových kleneb oddělených pásy.
To byly poslední umělecky zaměřené úpravy, další zásahy provedené v následujících staletích byly výhradně účelového rázu.

půdorys

souč. stav přízemí
(T. Durdík)

přízemí
(P. Vlček)

přízemí
(D. Menclová)

kresba F.A. Hebera a K. Brandta (1847)

vstupní rizalit s dvěma renesančními fázemi

řez s pohledem k západu
(kresba z 18. století)

ikonografie

ortografický pohled od severu
(kresba z 18. století)

pohled od jihozápadu
rytina J. Richtera podle kresby C. Brantla (1845)

pohled od severu
(kresba z 19. století)

kresby Jana Wilenberka (poč. 17. stol.)

veduta Pardubic (vpravo) a Kunětické Hory (vleevo)

kresba jádra hradu

letecké snímky E. Vasiliaka

od jihu

od severozápadu

od severu

fotogalerie

barbakán mezi městem a zámkem
C001-00 průčelí vstupní brány z barbakánu do krčku mezi městem a zámkem	C001-12 vnitřní průčelí barbakánu mezi městem a zámkem

C001-01
hodinová věž na jihovýchodním nároží zámku

C001-02
vstup do zámku

C001-03
severovýchodní část vstupní strany

C001-04
?kaple? v jihovýchodním nároží

C001-05
východní strana jižního průčelí

C001-06
krytý most z jihovýchodního rohu přes příkop na korunu okružního valu

C001-07
jižní průčelí

C001-08
jihozápadní nároží

C001-09
severozápadní nároží

C001-10
věž odo severu

C001-11
jihozápadní rondel, v pozadí chrám sv. Bartoloměje

nádvoří
C008-21 přízemí východních arkád nádvoří s portálem kaple	C008-22 vstupní portál reprezentačních prostor v 1. patře	C008-23 západní arkády	C008-24 1. a 2. patro západních arkád

sál v 1. patře jižního křídla
C008-25 západní portál	C008-26 vstupní portál a vstup na východní arkády

místnost v jihozápadním nároží
C008-27 okenní výklenky	C008-28 renesanční freska a pernštejnský erb	pernštejnský erb z pohlednice