Uherský Ostroh

Uherský Ostroh
gotický hrad přestavěný na renesanční zámek

Poloha:	uprostřed stejnojmenného města (okr. Uherské Hradiště)
Majitel:	město uherský Ostroh
Uživatel:	město Uherský Ostroh
Adresa:	Městský úřad, Uherský Ostroh, 687 24
telefon:
Otevřeno:	objekt využíván pro potřeby městského úřadu
Doprava:	bus 300 m (Uherský Ostroh, most), vlak 2 km (Uherský Ostroh žst.), parkoviště 300 m (i bus)
Prameny:	kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 1. - Jižní Morava", Svoboda, Praha 1981 Miroslav Plaček: "Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku", Libri, Praha 1996
Datum návštěvy:	29.4. 2001

Napohled kompaktní čtyřkřídlá budova v sobě skrývá komplex budov vzniklý složitým stavebním vývojem.
Někdy po roce 1260 nechal Přemysl Otakar II. na moravsko - uherském pomezí nový královský hrad na ochranu významné obchodní cesty z uher do Prahy. Z jednoduchéhoý hradu na čtvercovém půdorysu se dochovala pouze čtverhranná obytná věž ve východním nároží dochovaná ve hmotě mladší zástavby. V další fázi doplnil zástavbu obdélný palác, který zaujal zbylé místo na jihovýchodní straně.
První písemná zmínka pochází z roku 1286, kdy zde byl purkrabím Matouš z Černé Hory. V královském držení zůstal hrad do počátku vlády Jana Lucemburského, který jej dal nakrátko do zástavy. Brzy se však vrátil do zeměpanských rukou a markrabě Jan Jindřich zde prokazatelně prováděl stavební úpravy, jejichž rozsah je neznámý. Po markraběti Janu Jindřichovi byl Ostroh součástí údělu jeho nejmladšího syna Jana soběslava, brzy jej však držel prostřední markrabě Prokop. V roce 1400 obléhal hrad král Zikmund a krátce poté jej markrabata přenechala Haškovi z Valdštejna.
Hašek patřil mezi přívržence husitů, jejichž významnou jihomoravskou baštou se Ostroh stal. Proto byl také několikrát obléhán Zikmundovým vojskem a nakonec i dobyt. I v dalších letech se na hradě střídali zástavní držitelé (postupně mimo jiné Jan Jiskra z Brandýsa, Jan z Cimburka či Jan z Lichtenštejna), což nebyla příznivá situace pro zvelebování hradu a panství. Přesto byl ve druhé polovině 15. století vně severovýchodní hradby postaven nový palác. Uvnitř hradeb pro něj pravděpodobně již nebylo místo.
Když na počátku 16. století umožňoval král Vladislav II. šlechtickým rodům získat staré královské hrady do dědičného vlastnictví, získal právo k Ostrohu Smil Kuna z Kunštátu, který jej postoupil Janu z Kunovic. Právě on významným způsobem přispěl k přeměně hradu v pohodlný renesanční zámek. Ve dvou následujících fázích zastavěl obě dosud volné strany v západní polovině objektu. Severozápadní křídlo mělo drobný rizalit přibližně uprostřed své délky, jihozápadní bylo užší než dnešní budova a sahalo jen po dnešní průjezd. Jeho syn Jetřich pokračoval někdy kolem poloviny století přestavbou starého severovýchodního křídla. V přízemí vznikla arkádová chodba a v nároží při věži přibyl přístavek s vřetenovým schodištěm.
Po roce 1560 započala další etapa přestavby, jejíž definitivní dokončení včetně úpravy interiérů se portáhlo až do počátku 17. století. Tři volné strany nádvoří zaujaly patrové arkády, zato východní arkáda byla v pozměněném plánu zazděna. Jihozápadní křídlo bylo prodlouženo až k nároží staré hradby a jeho šířka byla zvětšena do dnešních rozměrů.
Po Jetřichovi dědil jeho vnuk Jan Jetřich, který zemřel těsně před stavovským povstáním roku 1615. Jeho syn Jan Bernart se do povstání aktivně zapojil a po jeho porážce musel před popravou uprchnout do zahraničí. Jeho majetek byl samozřejmě zkonfiskován a Ostroh koupil roku 1625 i s jinými Kunovickými statky (např. nedaleký Hluk) Gundakar z Lichtenštejna. V roce 1645 byl zámek dobyt švédskými vojsky. Lichtenštejnové v Ostrohu nesídlili, zámek zůstal pouze střediskem panství. Severovýchodně od zámku přistavěli nezbytné hospodážřské zázemí - čtverec stájí s vnitřním dvorem a areál pivovaru. V předdovří to pak byly další hospodářské a úřední budovy. V druhé polovině 19. století byl zámek přeměněn na kanceláře velkostatku a byty úředníků. Roku 1945 byl na základě Benešových dekretů vyvlastněn a od té doby slouží potřebám nejprve národního výboru a dnes městsékho úřadu.

půdorys