Veveří
(Eichhorn)
románský hrad, přestavěn goticky, renesančně, barokně ...

Poloha:	na ostrohu nad Brněnskou přehradou (okr. Brno - venkov)
Majitel:	ČR
Uživatel:	Státní památkový ústav v Brně
Adresa:	Radnická 2, Brno, 601 54
telefon:	05/42321232, 05/42216030-33, fax 05/42212298
WWW:	http://www.pamatkybrno.cz e-mail: pubor@pambr.cz
Otevřeno:	hrad je pro veřejnost uzavřen, přístupný je pouze ve stanovených termínech termíny otevření pro rok 2001: 21.-22.4., 1.-3.6., 8.-9.9.
Doprava:	MHD: z Hlavního nádraží v Brně: tramvaj č. 1 do zastávky "Přístaviště" či "Zoologická zahrada", dále pak linkou č. 103 do zastávky "U Matky Boží" nebo "Hrad Veveří, přístaviště" ČSAD: z autobusového nádraží "Brno, Zvonařka" do obce Veverská Bitýška, odtud po silnici 3 km nebo 4 km parkoviště (i bus) 500 m
Prameny:	Miroslav Plaček: "Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku", Libri, Praha 1996 Dalibor Hodeček: "Hrad Veveří", Státní památkový ústav v Brně, 2001 Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Kaple vrcholně středověkých hradů", Castellologica bohemica 2, Archeologický ústav AV ČR, Praha 1991, str. 12 Pavel Bolina: "Zamyšlení nad některými aspekty publikace M. Plačka Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku" in Castellologica bohemica 6, Archeologický ústav AV ČR, Praha 1998, str. 482 Miroslav Plaček: "Úvaha nad zamyšlením Pavla Boliny" in Castellologica bohemica 7, Archeologický ústav AV ČR, Praha 2000, str. 388
Datum návštěvy:	22.4. 2001, 2.6. 2001

Veveří patří k našim nejstarším hradům, první nepřímá zmínka o jeho existenci pochází z roku 1213, kdy se na listinách krále Přemysla Otakara I. a jeho bratra markraběte Vladislava Jindřicha objevuje Štěpán z Veveří, pravděpodobný předek pánů z Pernštejna. Hrad byl pravděpodobně založen mezi lety 1202 a 1218 spolu s dosud stojícím kostelíkem Nanebevzetí Panny Marie a dnes zaniklou vsí.
Podobu jednotlivých fází stavebního vývoje hradu nelze díky četným pozdějším přestavbám spolehlivě rekonstruovat. Nejstarší románská fáze pravděpodobně zabrala východní část ostrohu, tedy tzv. zadní hrad oddělený od zbytku světa příkopem v místech dnešní barokní budovy tzv. anglického traktu. Do dnešních dnů se z ní dochovala pouze hranolová obytná věž na konci ostrožny.
V dalších letech se v listinách objevují královští purkrabí, roku 1222 Vok, roku 1238 pak Přibyslav z Křižanova, otec svaté Zdislavy z Lemberka. Půrkrabí Hartleb je roku 1269 uváděn také jako moravský podkomoří krále Přemysla Otakara II. Král Přemysl, který Vevří používal především jako tuhé státní vězení pro své odpůrce, z nichž někteří zde i zemřeli, mimo jinými i komorník Beneš, jehož bratr Milota z Dědic podle pověstí údajně pomstil Beneše svou zradou v bitvě na Moravském poli. Samotný král prokazatelně navštívil Veveří na sklonku své vlády 30. srpna 1275.
V době královy návštěvy již byla zřejmě dokončena rozsáhlá raně gotická přestavba hradu. V místě šíjového příkopu vzniklo mezibrání před kterým byl na rozšiřující se ostrožně postaven nový přední hrad. V jeho čele nad šíjovým příkopem překlenutým mostem byla postavena válcová věž s břitem a před vstupem do mezibraní k zadnímu hradu snad zalomený palác. Vně severní hradby byla přistavěna výstavná kaple sv. Prokopa (později sv. Václava) s polygonálním presbyteriem zaklenutá dvěmi poli křížové klenby. Tu však někteří autoři řadí až do přestavby markrabětem Janem Jindřichem o sto let později.
V roce 1308 byl hrad zastaven králem Jindřichem Korutanským Fridrichovi Habsburskému jako část záruky na vyplacení velké finanční částky. Již následujícího roku byo Veveří opět v zeměpanských rukou. Za vlády Lucemburků měli purkrabí na Veveří stále velkou vážnost a panovník jim svěřoval značné pravomoce v široké oblasti. Roku 1349 odstoupil Karel IV. Moravu svému bratru Janu Jindřichovi. Nový markrabě si Veveří oblíbil, často na hradě pobýval a využíval jej i k důležitým politickým jednáním. Pro tyto účely již starý hrad nepostačoval a proto jej markrabě výrazně přestavěl a rozšířil.
Nejpozději v této době vznikla již zmiňovaná kaple a sousedící obytné křídlo v čele předního hradu. Nejvýraznější změnou bylo ale vybudování nového předhradí před šíjovým příkopem, které znamenalo téměř trojnásobné rozšíření hradu. Jeho boční hradby sledovaly rozšiřujcí se hřbet ostrožny a proti příchozímu se obracelo mohutným vyděleným příhrádkem. Silně opevněné čelo příhrádku zpevňují čtyři věže střídavě okrouhlé a hranolové a dva hluboké příkopy s mezilehlým valem. Severní věž kryla vstupní bránu, od které vedl podél severní hradby příhrádku koridor k další věžovité bráně v jeho severovýchodním nároží.

Na počátku husitských válek byl hrad králem Zikmundem poprvé zastaven a to roku 1421 svému věrnému přívrženic Petrovi Kutějovi. v následujících letech se Kutěj přiklonil na opačnou stranu barikády a roku 1432 se zapojil do úkladů proti katolické posádce města Bratislavy. Spiknutí bylo odhaleno a Kutěj zavřen do vězení, kde zakrátko zemřel. V dalších letech drželi veveřskou zástavu Hechtové z Rosic až do roku 1458, kdy král Jiří z Poděbrad krátce po svém nástupu na trůn zapsal Veveří knížeti Přemkovi Těšínskému. Během české-uherských válek v následujících letech se patrně roku 1469 zmocnili Veveří přiznivci krále Matyáše, již následujícího roku jej však opět obsadil Jiří z Poděbrad.
Roku 1482 získal zástavní právo na Veveří Václav z Ludanic. Na počátku 16. století umožňoval král Vladislav II. šlechtickým rodům získat staré královské hrady do dědičného vlastnictví. Právo k Veveří získal Jan Meziříčský z Lomnice s tím, že hrad od pánů z Ludanic vyplatí. Po smrti Václava z Ludanic přešlo zástavní právo na Zikmunda z Ludanic, který se nákladým životem zadlužil a po několik let spravovala panství věřitelská správa.. Roku 1531 bylo panství navráceno Janovi z Ludanic. V dubnu 1536 prodal Veveří Janovi z Pernštejna a jeho synovci Janovi z Lipé. Jan z Pernštejna se o rok později vzdal Veveří ve prospěch Jana z Lipé, který se stal jediným držitelem panství. Jeho synové zastavili ve 40. letech Veveří své babičce Bohunce z Pernštejna.
Roku 1559 bylo veverské panství zapsáno bratrům Černohorským z Boskovic, z nichž starší Albrecht jej spravoval až do své smrti roku 1572. V letech 1573-87 držel Veveří Znata Říčanský z Lomnice a po jeho smrti Tas Meziříčský z Lomnice (+1595). Tasova dcera Kateřina prodala krátce před svou smrtí roku 1609 veškerý svůj majetek svému manželu Zikmundovi z Tiefenbachu. Zikmund se aktivně účastnil stavovského povstání a po jeho porážce byl odsouzen k trestu smrti, na přímluvu otce své druhé manželky Karla st. ze Žerotína byl omilostněn a roku 1627 přestoupil na katolickou víru.
Za Zikmunda byla přestavěna vstupní brána severně od příhrádku do dnešní věžovité podoby, o čem svědčí letopočet na arkýři nad portálem brány. Z údolí Veverky vedla cesta k jihovýchodní části předhradí kde ji přehradilo jednopatrové stavení jižní brány nad jejímž vstupním portálem je zasazena deska s letopočtem 1622 a erby Zikmunda a jeho dvou manželek.
Po Zikmundově smrti roku 1637 zdědil Veveří jeho bratr Rudolf, který ač protestant zvolil katolickou stranu, na které se vyznamenal i během bitvy na Bílé Hoře. Roku 1645 bylo panství vydrancováno švédskými vojsky generála Torstensona obléhajícími Brno, hrad sám díky svému vynikajícímu opevnění jejich útokům odolal. Následně bylo do čelního parkánu předního hradu postaven nový trakt a na dvou stranách nádvoří přibyly dvoupatrové arkády. V mezibrání mezi předním a zadním hradem byl postavena budova tzv. anglického traktu a v přihrádku přibyla dvě dlouhá křídla.
Bezdětný Rudolf z Tiefenbachu zemřel roku 1653 a panství odkázal své maželce Mari Evě Alžbětě rozené ze Šternberka, která zemřela roku 1668. Z její závěti připadlo Veveří její dceři z prvního manželství Marie Maxmiliána Althannová, která se téhož roku provdala za hraběte Františka Antonína Collalta. Hraběnka Marie prohlásila roku 1687 své statky za fideikomis. Dědickou posloupnost stanovila nejprve na syny z druhého manželství a v případě jejich bezdětné smrti na siny z prvního manželství s Janem Jáchymem Sinzendorfem. Po hraběnčině smrti roku 1689 zdědil fideikomis starší syn Leopold Rombald Collalto, který roku 1707 podlehl následkům souboje s generálem Sinzendorfem. V té době byl jeho mladší bratr Karel již devět let mrtev a tak zdědil Veveří Jan Weikart Michal Sinzendorf. Sinzendorfové na hradě pobývali s celým svým dvorem vždy několik týdnů či měsíců v roce. Za Janova syna Prospera Antonína se na hradě uplatnilo vrcholné baroko. Roku 1741 byl hrad dobyt a vypleněn pruskými vojsky.
Roku 1802 prodali Sinzendorfové fideikomis průmyslníku Vilému Mundymu, jehož synové prodali panství roku 1830 synovi sesazeného švédského krále Gustava IV. Adolfa Gustavu Vasovi, který jej roku 1844 prodal podnikateli Jiřímu Šimonovi Sinovi. V letech 1856-81 patřilo panství jeho vnučce Heleně, za níž byly provedeny zásadní parkové úpravy v okolí hradu a před jižní branou předhradí byly postaveny dvě zimní zahrady. Roku 1881 se stal majitelem Mořic svobodný pán Hirsch-Gereuth, židovský filantrop a obchodník. Baron Hisch část roku pobýval na Veveří a proto velkým nákladem opravil střech většiny budov, zavedl telefon a vyměnil dřevěný vodovod za kovový. Po jeho smrti zdědil Veveří příbuzný jeho manželky baron Mořic Arnold Deforest-Bischofsheim. Roku 1908 zde trávil část své svatební cesty tehdejší ministr obchodu britského království Winston Churchill.
Pozemková reforma roku 1921 byla na panství provedena velmi radikálně a roku 1925 převzal hrad i s pozemky státní velkostatek v Rosicích u Brna, který se později transformoval v Správu státních lesů. V součinnosti s památkovým úřadem probíhaly v dalších letech rekonstrukční a památkové práce, které pokračovaly i za okupace. V posledních dnech války byl hrad vážně poškozen bombardováním a dělostřeleckou palbou.
V letech 1953-4 přesídlila do objektu Správa lesního hospodářství v Rosicích a závodní škola práce. Pro jejich potřeby byly výrazně upraveny interiéry na obytné místnosti a učebny. V letech 1972-99 byl objekt ve správě Vysokého učení technického v Brně a konečně roku 1999 byl převeden do správy Památkového ústavu v Brně.

půdorys