[HLAVNÍ STRÁNKA]

Blansek
(Blansko, Staré Zámky)
zříceniny gotického hradu



Poloha: na dlouhém sklanatém výběžku naproti vstupu do Punkevních jeskyní (okr Blansko)
Majitel: ??
Uživatel: ??
Otevřeno: vstup volný
Doprava: bus 4,5 km (Blansko Skalní Mlýn, odtud 2,5 km na rozcestí Pod Salmovkou, dále 1 km na hrad) nebo
2 km (Vavřinec, Nové Dvory)
parkoviště tamtéž (Skalní Mlýn pouze placené)
mapa KČT 1:50000 č. 86 - "Okolí Brna - Moravský kras" čtverec C1 a dále výřez 1:25000 Macocha-Ostrov při dolním okraji téže mapy
Prameny:
  1. Miroslav Plaček: "Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí", Libri, Praha 2001
  2. Miroslav Plaček: "Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku", Libri, Praha 1996
  3. Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001
  4. Josef Pilnáček: "Paměti města Blanska a okolních hradů", Blansko, 1927
  5. Jan Knies: "Vlastivěda moravská - Blanský okres", Musejní spolek v Brně, Brno, 1902
  6. kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 1. - Jižní Morava", Svoboda, Praha 1981
  7. Pavel Bolina: "K vlivu biskupa Bruna ze Schaumburka na vývoj moravské hradní architektury" in Archaeologia historica 11, Brno 1986
  8. regionální server Boskowan
Datum návštěvy: 2.6. 2001


přehled dějin, popis


Bruno ze Schaumburgu
Celý kraj v okolí Moravského krasu patřil už od 11. století k majetku olomouckého biskupství. Střediskem lenního obvodu byla tržní osada Blansko s románským opevněným dvorcem či hrádkem poprvé zmiňovaná roku 1141. Ve druhé polovině 13. století král Přemysl Otakar II. válčil s uherskými Arpádovci králem Bélou IV. a jeho synem Štěpánem. Jižní Morava se v té době stávala častým terčem loupeživých nájezdů z Uher, kterým staré sídlo již nemohlo odolávat. Olomouckým biskupem byl od roku 1247 velmož, diplomat, důvěrník a rádce krále Přemysla Bruno z významného hraběcího rodu Schaumburg-Hollstein. Biskup Bruno se pečlivě staral o rozkvět své diecéze, zakládal města, vesnice a také četné výstavné hrady (Šaumburk, Schauenstein, Rožnov, Mírov, přestavba velkomoravského hradiska v Pustiměři či snad Kroměřížský hrad).
Nedaleko staré osady v údolí Svitavy nechal Bruno na skalnatém výběžku nad říčkou Punkvou postavit nový rozlehlý hrad. První výslovná zmínka pochází z roku 1275, stál však zřejmě již roku 1267, kdy v Blansku ale spíše již na novém hradě biskup Bruno signoval listinu pro žďárský klášter, stejně jako o tři roky později ve věci obce Pohled.

Brunovy hrady se dělí na dvě typologické skupiny, Blansek spolu s Rožnovem, Schauensteinem a Šaumburkem jsou charakteristické bezvěžovou dispozicí s lomenou obvodovou hradbou a palácem v nejchráněnější části V počáteční fázi se rozloha hradu pravděpodobně omezovala na dnešní jádro o rozměrech přibližně 70x25 metrů obklopené protáhlým několikrát zalamovaným oválem mohutné plášťové hradby silné až 2,5 a vysoké přes 9 metrů. V zadní části jádra byl při jižní straně k obvodové hradbě na spáru přizděn rozměrný nejspíše trojprostorový patrový palác, z něhož se dodnes zachovala severní a západní stěna až do výše stropů prvního patra a s rozměrnými okenními otvory. Ze severozápadního nároží paláce vybíhala zeď k protější obvodové hradbě, která vydělovala palácový dvorek. Její ochoz byl přístupný z 1. patra paláce dosud z části dochovanou chodbičkou v síle zdi. Podél jižní strany přední části jádra stávala další, nejspíše hospodářská budova. V čele jádra se nad zbytky parkánové hradby tyčí střep obvodové hradby, který byl staršími prameny mylně považován za zbytek polygonální věže (např. J. Pilnáček ale i kolektivní dílo nakl. Svoboda z roku 1981). Parkánová zeď byla archeologickým výzkumem zjištěna i na jižní straně, jejíž východní polovina byla posílena také obloukem valu. Od zbytku výběžku byl hrad oddělen mohutným příkopem širokým až cca 25 metrů. Příkop byl cca 3 metry širokým do tvaru zdi přitesaným hřebenem rozdělen na dvě části (cca 8 a 13 metrů).


rekonstrukce hradu
(podle J. Pilnáčka)
V biskupském majetku setrval Blansek po celou dobu své existence, z Blanska sem bylo přeneseno sídlo lenního obvodu, o jehož významu svědčí i skutečnost, že hradní purkrabí měli pro jeho správu k dispozici více než 30 služebných manů. Od roku 1339 se na hradě objevuje purkrabí Mikuláš, údajný potomek biskupa Bruna. V té době byl hrad v nevyhovujícím stavu, za nejasných okolností byl poškozen natolik, že se Mikuláš kolem roku 1349 pustil na vlastní náklady do rozsáhlé rekonstrukce. Mikulášovu činnost ocenil v uvedeném roce i jeho pán biskup Jan Volek, když mu udělil rychtu ve Svitavách.

Při této přestavbě byl hrad pravděpodobně rozšířen i o dnešní předhradí o maximálních rozměrech cca 100 a 40 metrů. To bylo postaveno před šíjovým příkopem do přibližně kyjovitého tvaru. I předhradí bylo odděleno od výběžku dalším příkopem, vstup však nevedl přes něj, ale do úskoku čelní hradby na severu. Odtud pak příchozí pokračoval severně od hřebenu předhradí k příkopu před jádrem. Za čelní hradbou předhradí stála rozměrná věžovitá budova, z níž se dochovalo jihovýchodní nároží. Z boků vybíhaly do svahů příčné zdi, které zabraňovaly proniknutí nepřítele podél hradeb k jádru.
Posledním výraznějším stavebním zásahem byl vznik nové téměř čtvercové budovy vysunuté do svahu severovýchodní části jádra, kterou P. Bolina a T. Durdík datují až do počátku 15. století. Terénní stupeň, který k ní vede podél severní strany jádra dává předpokládat, že v této budově byla situována vstupní brána.


interiér paláce
(kresba M. Trappa, 1860)
Roku 1371 koupil markrabí Jan Jindřich nedaleký hrad Vildenberk, čímž se blanenské panství dostalo do přímého sousedství zeměpanských držav. Po smrti uvážlivého Jana Jindřicha o čtyři roky později se novým sousedem Blanska stal jeho syn Jošt, který byl nepřítelem olomouckých biskupů. Vzdálená država se jistě stala cílem výbojů bojovného Lucemburka, před kterými již stávající systém nedokázal skýtat patřičnou ochranu. Biskup Mikuláš z Kostnice se tedy roku 1396 rozhodl svěřit Blansko do lenního držení mocnému šlechtici Erhartu z Kunštátu, od něhož očekával zajištění bezpečnosti svých držav v bouřlivém období markraběcích a poté husitských válek. Erhart je podržel krátce, o čtyři roky později jej opět z biskupských rukou získal jeho příbuzný Aleš z Kunštátu a Lysic. Roku 1416 získal lenní právo na hrad Vilém Zajíc z Valdeka, který padl 1. listopadu 1420 v bitvě proti husitským vojskům obléhajícím pražský Vyšehrad. Biskup Jan Železný poté svěřil blanenskou zástavu Janu Strnišťovi ze Studnic.
Roku 1424 prošla panstvím husitská vojska, o hradu toho roku prameny mlčí, předpokládá se však, že byl husity neúspěšně obléhán. Obdobně byl podle Pilnáčka dobyt roku 1431, kdy okolí Brna důkladně vyplenily oddíly Prokopa Holého. Už od roku 1424 začalo z manského dvorce v Novém Blansku vznikat nové opevněné sídlo, kam se po čase přesunula správa panství z hradu Blansek. Ještě roku 1437 se Vok z Holštejna uchází u biskupa Pavla z Miličína o slíbenou zástavu. V té době ji však držel biskupův příbuzný Vilém z Miličína, takže se není čemu divit, že Vokův nárok byl zamítnut. Vřelé vztahy obou příbuzných dokládá i skutečnost, že se roku 1440 prý na hradě (uvádí se "in castro Blansk") konal sjezd biskupských manů. Už roku 1461 však nový majitel Procek z Kunštátu vlastnil pouze zříceninu. Někdy mezi těmito lety tedy hrad zanikl, zcela nepochybně to bylo při ničivém požáru, jehož četné stopy se dochovaly.
Podle lidové tradice byl ještě provizorně opevněn během třicetileté války a posádka se údajně bránila Švédům pustošícím široké okolí obléhaného Brna.
Ještě počátkem 20. století sloužily sklepy pod hradem jako skladovací prostory. V dalších letech bylo zachované zdivo strháváno, aby padající kameny neohrožovaly turistický provoz kolem Punkevních jeskyní.


půdorys

schematický půdorys J. Pilnáčka
terénní náčrt (podle M. Plačka)
půdorysný plán (podle T. Durdíka, P. Boliny)

hmotová rekonstrukce nejstarší fáze
(podle M. Plačka)


fotoalbum
jádro

010602-069 & 070
západní část jádra v pohledu od paláce

parkán

nad hranou čelního příkopu

010602-109
jižní část parkánové zdi nad hranou čelního příkopu
010602-080
střed parkánové zdi nad hranou čelního příkopu
010602-079
severní část parkánové zdi nad hranou čelního příkopu
010602-082
kolmá stěna východního líce předhradí

jihovýchodně jádra

010602-110
zbytek parkánové zdi
010602-111
detail líce zdiva

palác

010602-049 - 052
severozápadní kout interiéru
010602-055 & 056
vnější líc severní stěny

010602-064
pohled od severozápadu
010602-068
vstup z nádvoří při jihozápadním nároží
010602-066
vstup z nádvoří v přízemí západní stěny
010602-067
detail chodbičky na ochoz v síle západní zdi

střep obvodové hradby

010602-072
pohled z nádvoří
010602-073 - 075
pohled přes příkop
010602-076
pohled od jihu

severovýchodní budova

010602-057
západní část od jihu
010602-063
vnější líc západní stěny
010602-060 & 061
severozápadní kout interiéru
010602-059
vnitřní líc východní stěny
010602-062
vnější líc východní stěny

čelní příkop

010602-077
východní část od jihu
010602-086 & 087
kolmá stěna východního líce předhradí



předhradí

severní hradba

010602-104
vnější líc
010602-106
ulička průchodu mezi hradbou a skalním hřebenem předhradí
010602-107
síla zdiva hradby

vnitřní líc

010602-099
západní část
010602-100
střední část
010602-108
východní část

čelní hradba - severní část

010602-096 & 097
vnější líc
010602-098
vnitřní líc

zbytek jižní hradby

010602-088
chabé zbytky východní části
010602-089
vnější líc střední části západně od trhliny
010602-094
vnější líc střední části západně od trhliny
010602-095
vnější líc západní části

zakončení jižní příčné hradby

010602-091
pohled od východu
010602-092
pohled od jihu

zbytek čtverhranné věže

010602-103
suťový kužel věže od západu
010602-102
zbytek jihovýchodního nároží

© 2001 Zany