[ZPĚT]

Kumburk
zříceniny gotického hradu

pohled od 1. brány na rytině z r. 1843 podle F.A. Hebera pohled od 1. brány na Langhansově rytině z r. 1843 podle F.A. Hebera obytná věž a palác od severu
C006-20
obytná věž a palác od severu 		hmotová rekonstrukce hmotová rekonstrukce
Poloha: 5 km z od Nové Paky
Majitel: obec Syřenov
Uživatel: Sdružení pro záchranu hradu Kumburku
Otevřeno: volně přístupný
Prohlídka: volně
Vstupné: žádné
Doprava:
bus: 1) 2,5 km - zast. Syřenov, rozcestí na Klepandě (linka 670055 Lomnice n/P - Syřenov - Lomnice n/P), odtud 2 km na odbočku pod hradem, a dále 400 m na hrad
2) 2,5 km - zast. Brdo (linka 630023 Stará Paka - Nová Paka), odtud 500 m směrem na osadu Krsmo, dále 500 m na rozc. Skalka, dále 1 km na rozcestí pod hradem a 400 po odbočce na hrad
vlak: 3 km ze zastávky Syřenov (trať Stará Paka - Libuň)
parkování: např. rozcestí na Klepandě (viz trasa bus 1), osobním autem lze dojet po trase značky na rozcestí se pod hradem
Prameny:
  1. August Sedláček: "Hrady, zámky a tvrze království Českého", sv. V "Podkrkonoší", Praha 1887
  2. Dobroslava Menclová: "České hrady", 2. vydání, Odeon, Praha 1976
  3. kol.: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 6. - Východní Čechy", Svoboda, Praha 1989
  4. Tomáš Durdík: "Ilustrovaná encyklopedie českých hradů", Libri, Praha 1999
  5. "Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM", Aion s.r.o., Praha 1997
Datum návštěvy: 29. října 1999



půdorys

podle A. Sedláčka 		půdorysný plán současný stav půdorysný plán se zakreslením fotografií zakreslení fotografií
půdorys přízemí jádra přízemí jádra půdorys suterénu jádra suterén jádra


přehled dějin, popis
z Vartemberka
Počátkem 14. století si na homolovitém kopci 5 km západně od Nové Paky postavili páni z Vartemberka hrad původně zvaný Goldenberk či Kolmburk. Poprvé se na novém hradě připomíná roku 1325 třetí syn zakladatele Vartemberského rodu Beneše ze stráže Markvart z Trnavy, který snad byl také jeho stavebníkem. Vartemberkové měli původně jako příslušníci rozrodu Markvarticů ve svém erbu kráčející lvici, již na počátku 14. století, tedy právě v době vzniku Kumburku, ji zaměnili za zlato-černě štípený štít.
Markvart z Trnavy, jehož manželka byla prý nemanželskou dcerou Přemysla Otakara II. a po níž prý dědil Drnholec, měl tři syny - Beneše st., Jindřicha a Beneše ml. Beneš starší zemřel kolem roku 1354, o čtyři roky později také Beneš mladší. Jindřich, poslední z bratří měl z Anežky ze Šternberka syna Jana, kterým také roku 1410 tato větev Vartemberského rodu vymřela, ještě předtím však roku 1406 pro dluhy prodal Kumburk Janu Krušinovi z Lichtemburka.

C006-19
jádro od severu se zbytky opěráků
jihozápadní hradba předhradí C006-14
jihozápadní hradba předhradí
Hrad postavili na osamělé, zdaleka viditelné homoli, která sama o sobě ovládala široké okolí. Charakter staveniště, chráněné po celém svém obvodu přibližně stejně strmými svahy, výrazně ovlivnil podobu celého hradu a zejména vzájemné uspořádání jeho jednotlivých částí. Přístupová cesta se vinula ve zvolna stoupající spirále od paty homole až k jejímu vrcholu.
O původní podobě hradu toho vzhledem k četným pozdějším přestavbám a zejména demolici provedené roku 1658 (viz níže) nevíme příliš. Na severozápadní straně jádra se dochoval zbytek patrně plášťové hradby, která asi obíhala celé jádro, a k níž se přikládala obvodová zástavba. Po té se na východě zachoval zbytek boční stěny okenního otvoru. Na západní straně stávala nejspíš další zástavba. Vstupní brána do jádra, nejspíše charakteru budovy či věže, byla pravděpodobně na severozápadě.
Už v této fázi měl hrad předhradí nejasných rozměrů, z nějž se dochoval pouze fragment zdiva v jihozápadním nároží budovy u 4. brány a snad i zbytek hradby na severozápadní straně.
V dalších letech začala plášťová hradba jádra vykazovat vážné statické problémy, proto musela být podepřena (zejména v sousedství paláce) opěrnou zdí s opěráky a některé části musely být znovu vyzděny. Stavělo se i v severním nároží předhradí.
Typologicky byl Kumburk v této podobě byl reprezentantem hradu s plášťovou zdí.

vstup do suterénu paláce C006-21
vstup do suterénu paláce
suterén paláce
C006-22
suterén paláce
V následující, nejspíše navazující fázi výstavby, byl při severovýchodní straně jádra postaven nový palác. Na rozdíl od dosavadní i následující výstavby z místního lomového kamene byl palác postaven z pískovcových kvádrů. Z paláce se dochoval zejména valeně zaklenutý suterén přístupný přímo z nádvoří schodištěm se sedlovým portálem a zbytky zdiva prvního patra.
2. suterén - portál z obytné věže do paláce C006-24
2. suterén - portál z obytné věže do paláce 		obytná věž a palác od severovýchodu C006-06
obytná věž a palác od severovýchodu

suterén obytné věže
1. suterén obytné věže C006-23
 obytná věž - 1. suterén C006-25
 portál do 1. suterénu obytné věže C006-31
jihovýchodní bok obytné věže C006-08
jihovýchodní bok obytné věže
přízemí paláce a obytné věže C006-26
přízemí paláce a obytné věže

S východní stěnou paláce je srostlá asi 9 silná čtverhranná obytná věž, postavená ze stejného materiálu jako palác. Při současném stavu vědomostí se nedá odhadnout, zda vznikla současně s ním, nebo až v další fázi. Rozhodnutí je otázkou dalšího výzkumu. V suterenu má věž valeně zaklenutou místnost osvětlenou od jihovýchodu úzkým obdélným oknem. Se suterénem paláce je spojena valeně zaklenutým portálem. Přízemí věže, oddělené od suterénu úzkou římsou bylo dle starých pramenů přístupné dveřmi z paláce. Na zbývajících třech, dosud dochovaných, se otvíralo velkými okny proraženými v téměř 3 metry silné zdi. V jejich valeně zaklenutých okenních výklencích byly ještě roku 1843 dochovány zbytky nástěnných maleb. Na severní straně se dochovala i část okenního ostění.
jižní nároží obytné věže C006-16
jižní nároží 		obytná věž a palác od severu C006-19
obytná věž a palác od severu 		severovýchodní bok obytné věže C006-07
severovýchodní bok 		obytná věž - severovýchodní okenní výklenek přízemí C006-27
severovýchodní okenní výklenek přízemí
V této fázi se radikálně změnila i zástavba západní strany jádra. Mimo jiné zde vznikla i drobná věž vedle brány. Jádro obíhalo nové vnější opevnění s okružním příkopem které přerušovaly tři brany, všechny kulisové.
západní oblouk obvodové hradby předhradí C006-02
západní oblouk obvodové hradby předhradí 		severozápadní bok předhradí C006-03
severozápadní bok předhradí 		severozápadní hradební věž z příkopu C006-04
severozápadní hradební věž z příkopu

Nad první (dnes druhou) bránou vystupuje z nároží obvodové hradby kónická okrouhlá věž, zvaná Panenská. Před líc hradby předstupuje nejméně dvěma třetinami své hmoty a velmi dobře tak umožňuje vedení aktivní obrany. Na severozápadě tento okruh zpevňovala čtverhranná dovnitř otevřená bašta, či spíše věž. V těchto místech se za dnešní 4. bránou hradební okruh rozšiřoval a tvořil tak předhradí s hospodářskými a provozními objekty.
Panenská věž
Panenská věž a 2. brána C006-11
pohled od 1. brány 		Panenská věž C006-12
detail 		interiér Panenské věže C006-15
interiér 		Panenská věž z jádra C006-28
pohled z jádra

UVedenými dostavbami se Kumburk změnil v blokovou dispozici. D. Menclová jej dokonce označuje za první výskyt tohoto hradního typu u nás, což je vzhledem k nejasnému datování věže dosti rozporuplné.


z Lichtemburka Jan Krušina z Lichtemburka (+1408) patřil v té době k nejmocnějším českým velmožům, v letech 1404-7 byl nejvyšším půrkrabím a kromě Kumburku vlastnil Opočno, Choceň, Lichnici, dnešní Havlíčkův Brod a jiná panství, z nichž část zdědil po bratru Václavovi. Po jeho smrti dědil Kumburk nejstarší syn Hynek Krušina. Ten se za husitských válek postavil nejprve na stranu husitů a od roku 1419 byl hejtmanem orebského bratrstva. Při tažení bratrstva na pomoc Praze o rok později byl jmenován i pražským prvním hejtmanem. Roku 1423 byl zvolem jedním ze zemských hejtmanů. V následujících letech se přiklonil na opačnou stranu barikády a již roku 1429 byla jeho konverze oceněna když mu císař Zikmund věnoval sousední Bradlec. Roku 1440 koupil rozsáhlé majetky po Půtovi z Častolovic včetně hradů Rychmburk, Potštejn, Nový hrad a minsterbeského knížectví a kladského hrabství.


severní věž u 4. brány C006-05
severní věž u 4. brány
1. brána C006-00
1. brána
Někdy v letech 1437-1456 Hynek Krušina výrazně změnil vzhled Kumburka. Opětovně bylo přestavováno stísněné jádro. Nejpozději v této době vznikla již zmiňovaná obytná věž, přízemí paláce bylo zaklenuto valenou klenbou. Opět se zřejmě objevily statické problémy, které si vyžádaly postavení dalších opěráků.
V severním nároží předhradí u dnešní čtvrté brány vznikla obdélná budova či věž, jejíž valeně zaklenutý sklep je dnes jednou z mála dochovaných místností hradu. Mezi touto budovou a starší severozápadní věží bylo postavena další stavba do nádvoří otevřená arkádou.
Nejvýznamnější změny se v tomto období týkaly obvodového opevnění, které již neodpovídalo podmínkám moderního boje vedeného palnými zbraněmi. Ke staršímu hradebnímu okruhu byla pod obytnou věží u dnešní 3. brány přistavěna polookrouhlá bašta. Šest obdobných dovnitř otevřených dělostřeleckých bašt bylo i součástí nového hradebního okruhu vybudovaného na koruně valu před okružním příkopem. Tvořila ho relativně slabá hradba a i bašty zřejmě počítaly pouze s lehčí artilerií. V západním nároží byla v hradbě v sousedství podlouhlé trojprostorové budovy proražena prostá kulisová brána.

1. brána (pohled od 2. brány) C006-10
1. brána (pohled od 2. brány) 		jihozápadní hradba u 1. brány C006-13
jihozápadní hradba u 1. brány
zbytky polookrouhlé bašty severně od 1. brány C006-01
zbytky polookrouhlé bašty severně od 1. brány
zbytky východní polookrouhlé bašty C006-09
zbytky východní polookrouhlé bašty

Systém flankování dělostřeleckého opevnění nebyl ještě zcela dokonalý, některé úseky hradeb nebylo možno zcela krýt boční palbou. Tento nedostatek je však do značné míry kompenzován vynikající polohou hradu. Celkově představuje toto vnější opevnění jeden z vrcholných projevů snah o aktivní dělostřeleckou obranu své doby kolem či spíše po polovině 15 století. Z celého okruhu se kromě úseku mezi 1. a 2. bránou do dnešních dob dochovaly pouze reliéfní zbytky zdiva v úrovni terénu, i z nich je však jeho podoba velmi dobře čitelná.



Po Hynkově smrti prodal jeho syn Vilém (+ cca 1486) většinu zděděných statků, Kumburk si však ponechal. Ten snad prodal teprve jeho syn Haiman (+1529), neboť ještě za jeho života se na Kumburce zmiňují jiní majitelé. Ti se na počátku 16. století rychle měnili, postupně se tak na Kumburce vystřídali: r. 1500 Jan Žehušický z Nestajova, r. 1513 kníže Bartoloměj z Minsterberka, 1517-24 Berkové z Dubé.

Trčka z Lípy

jádro od jihu - rytina J. Farka podle kresby F.K. Wolfa (1785)
Asi od roku 1526 hrad držel Jan mladší rytíř Trčka z Lípy. Již o sedm let později jej i s městečkem Pakou a okolními vesnicemi postoupil svému strýci Mikuláši Trčkovi z Lípy na Veliši (+1540), který ke Kumburku připojil nedaleké město Jičín. Trčkové na Kumburku již nesídlili, měli rozsáhlá panství a pokud se zdržovali ve zdejším kraji, pobývali na Veliši či Jičíně. Mikuláš zanechal z manželky Johany ze Šelmberka jediného syna Viléma. Ten upadl do dluhů a od roku 1550 začal postupně rozprodávat jednotlivá panství. Roku 1562 byl přijat do panského stavu, ale již o sedm let později umírá bezdětný, a jím vymírá i vlašimská větev rodu. Vilém rozzdělil svůj majetek mezi svou manželku a příbuzné, Kumburk připadl Burianu III. rytíři Trčkovi z Lípy ze starší lipnické větve rodu. Toto vypořádání vzbudilo mezi příbuznými velkou nevoli a vyvolalo soudní spory trvající do roku 1590. Burjan byl od roku 1562 až do své smrti roku 1591 královským podkomořím a ze dvou manželek měl tři syny. Kumburk po něm zdědil nejstarší Jan Rudolf, poslední mužský příslušník rodu, který byl roku 1593 spolu s bratry povýšen do panského stavu. Jan Rudolf krátce po začítku nového století začal rozprodávat některé své statky a roku 1607 došlo i na kumburské panství.


suterén paláce
(kresba K. Liebschera)
Smiřický ze Smiřic Koupil ho dědičný císařský číšník Zikmund Smiřický ze Smiřic, který se zejména dědictvím domohl velkého majetku a byl tak jedním z nejbohatších českých velmožů. Když o rok později zemřel, zdědil jeho statky prostřední syn Jaroslav, nejstarší Jindřich Jiří byl totiž jako duševně méněcenný prohlášen za nesvéprávného. Jaroslav přežil svého otce o pouhé tři roky, pak přešly statky na nejmladšího syna Albrechta Jana, v té době sedmnáctiletého. Za vlády Smiřických se z hradu stalo vězení, v okrouhlé věži nad 2. bránou byla pro svou lásku k podanému kováři Jiřímu Vágnerovi jedenáct let vězněna dcera Zikmunda Smiřického Alžběta (Eliška) Kateřina. Albrecht Jan dědil roku 1614 po svém prastrýci Albrechtu Václavovi a v dalších letech koupí ještě rozšířil již tak značné rodové državy.
Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic Albrecht Jan byl horlivým vyznavačem víry podobojí a proto stál u zrodu stavovského povstání roku 1618 a od samotného počátku se aktivně účastnil jeho průběhu. 23. května 1618 tak byl při vyhození místodržících Slavaty a Martinice z oken Pražského hradu, poté byl zvolen nejmladším členem kolegia zemských direktorů. Stavovskému povstání obětavě pomáhal jako jeden z mála šlechticů penězi, diplomatickými akcemi v cizině a organizováním vojska. Jako jeden z mála šlechticů neváhal vypomoci i vlastními penězi. Na podzim 1618 však při obléhání Českých Budějovic onemocněl a po převozu do Prahy 18. listopadu zemřel. Jeho pohřeb byl velkolepý, takřka královský. Vzhledem k jeho chystanému sňatku s dcerou hanavského vévody, kterým by se spříznil s vládci mocných evropských státu jako je Nizozemí a Anglie, se o něm mohlo uvažovat jako o možném budoucím českém králi.
4. brána C006-17
4. brána

Panenská věž
torzo paláce
(kresby K. Liebschera)
Protože nesvéprávný Jindřich Jiří se nemohl ujmout statků po zemřelých bratrech, ujala se poručnické správy jeho mladší sestra Markéta Salomena, starší Alžběta byla ještě stále vězněna na Kumburce. Ota Jindřich z Vartemberka ji roku 1619 vysvobodil z Panenské věže, oženil se s ní a začal se domáhat podílu na smiřickém majetku a vzpíral se i stavovské vládě. Ta k nim na jičínský zámek roku 1620 vyslala komisi vedenou manželem Markéty Salomény Jindřichem Slavatou z Chlumu. Alžběta Kateřina způsobla výbuch střelného prachu, při kterém ona i Slavata zahynuli. Markéta Salomena pak spravovala celý majetek až do porážky povstání na Bílé hoře. Potom kvapně odjela do Slezska a vzala s sebou i Jindřicha Jiřího.
Zemřelý Albrecht Jan byl odsouzen ke ztrátě cti a veškerého majetku. Albrecht z Valdštejna, jakožto nový poručník Jindřicha Jana, se postavil proti nespravedlivé konfiskaci a roku 1622 dosáhl rozdělení - Kumburk připadl do části svěřené mu do opatrování. Jindřich Jiří mu byl roku 1627 v Hamburku vydán a až do své smrti o tři roky později žil s opatrovníkem na Hrubé Skále. Jeho majetek pak připadl dosavadnímu poručníkovi Albrechtu z Valdštejna.
Po jeho zavraždění v Chebu daroval císař pustý hrad Kumburk roku 1636 Rudolfovi z Tiefenbachu. Po jeho smrti roku 1653 držela statek manželka Marie Anna Eliška ze Šternberka a po její smrti přešlo panství na Jana Norberta z konopišťské větve pánů ze Šternberka. Ten ale o pustý hrad nestál. Po zkušenostech třicetileté války, kdy se mnohé hrady staly opěrnými body nepřátelských vojsk, bylo rozhodnuto ho ze strategických důvodů zbořit. Na návrch vojenského stavitele Pieroniho se tak stalo roku 1658. Prachové nálože tak po sobě zanechaly jen změť nepřehledných ruin a během dalších let se o zkázu zbytků hradu zasloužili okolní obyvatelé, kteří používali kámen z hradu ke stavebním účelům. Kumburské panství drželi Šternberkové do roku 1710.
z Trauttmannsdorfu
kresba K.H. Máchy kresba K.H. Máchy
Toho roku jej koupil Jan Josef hrabě z Trautmannsdorfu. Když o tři roky později zemřel, přešlo panství na jeho nezletilého syna Františka Norberta (*1705, +1786). Jeho mladší syn Ferdinand (*1749, +1827) byl roku 1805 povýšen do dědičného říšského i českého knížecího stavu pro sebe a své potomky v primogeniturní linii. Kumburk zůstal také v držení této linie a roku 1840 se jeho vnuk Ferdinand (*1803, +1859) snažil zdevastovaný Kumburk zabezpečit a ze suterénu paláce nechal vyvézt sesuté zdivo. Už v této době byl Kumburk zejména díky širokému rozhledu oblíbeným cílem výletů, jedním z nejznámějších návštěvníků byl i Karel Hynek Mácha, kterému zde byla zasazena pamětní deska. Další pokusy o zabezpečení trosek hradu byly provedeny v letech 1939-41 v režii Klubu českých turistů. Při nich byla opravena věž, vyčištěny sklepy a vyzděna opěrná zeď jádra hradu. V majetku knížat z Trauttmannsdorfu zůstalo kumburské panství až do roku 1945, kdy jim bylo státem zkonfiskováno.

© 1999-2002 Zany