Ronov (okr. Brno

Ronov
(okr. Brno - venkov)
zbytky gotického hradu

Poloha:	na výběžku do údolí Svitavy při silnici mezi Útěchovem a Adamovem (okr. Brno - venkov)
Majitel:	??
Uživatel:	??
Otevřeno:	vstup volný
Doprava:	vlak 2 km (Babice nad Svitavou) parkoviště 100 m (na okraji silnice) mapa KČT č. 85 "Okolí Brna - Svratecko"
Prameny:	Miroslav Plaček: "Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku", Libri, Praha 1996 Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001 Jan Štětina: "Povrchový průzkum hradu Ronova u Brna", in Hláska - Zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka 2002/1, Plzeň 2002 Miroslav Plaček: "Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí", Libri, Praha 2001 Rudolf Procházka: "Od Obřan k Novému hradu" in "Castellologica bohemica 4", Archeologický ústav AV ČR, Praha 1994
Datum návštěvy:	2.6. 2001

přehled dějin

Dějiny hradu Ronova obsáhly nejspíše pouze poslední třetinu 14. století, snad i počátek století následujícího nejpozději v jehož průběhu zaniknul. Roku 1364 se Čeněk Krušina z Lichtenburka zříká práva na vinici ve prospěch kláštera v Zábrdovicích. Svědčí o tom listina vydaná 26. května na "Ronově, našem novém hradě". Hrad tedy vznikl teprve krátce před tím, čemuž nasvědčuje i hradní typ, který stavebník použil. Stavbu zahájil buď sám Čeněk či jeho předchůdce. Čeněk Krušina se po hradě psal i v následujících letech, přestože jeho stavba ještě nebyla dokončena. Naposledy se zde vyskytuje roku 1366, z povodí Svitavy však úplně nezmizel, ještě roku 1381 se píše z Nového hradu, čímž je patrně míněn Nový hrad u Adamova.
Na Ronově se pracovalo ještě roku 1369, kdy dodávají podle dochované smlouvy provazníci Mikuláš a Kunetlin lana stavitelům markraběte Jana Jindřicha zedníku Zdenku Okřínovi a tesaři Filipu Wagnerovi pracujícím na novém hradě Ronov. Tato smlouva uložená v brněnských městských knihách tak odhaluje jedny z prvních stavitelů hradů, jejichž jména většinou zmizela v propadlišti dějin. Zároveň je také poslední písemnou zprávou o hradě, jehož další osudy jsou zahaleny tajemstvím. Přítomnost markraběcích služebníků naznačuje, že novým majitelem hradu, který byl tehdy centrem panství vytvořeného ze statků zaniklého hradu v Obřanech, mohl být byl moravský zeměpán. Jistě to však můžeme tvrdit teprve o době po smrti Čeňka Krušiny kolem roku 1381. Po smrti markraběte Jana Jindřicha přešel Ronov nejspíše na jeho syna Jošta, na kterého po roce 1381 spadl jako odúmrť po Čeňkovi Krušinovi Nový hrad. Ten záhy převzal dosavadní funkce Ronova a nevelký hrad se zřejmě stal nadbytečným a byl opuštěn. Vyloučit nelze ani nějaké poškození v neklidné době ničivých válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem či později za husitských válek. Dosavadní výzkumy však žádné stopy obvykle doprovázející násilný zánik objektu (požárové vrstvy, stopy bojových operací či zemní práce při obléhání) ve zbytcích hradu neobjevily, mohou však být skryty v neprobádaných vrstvách hradu, na kterém byl proveden doposud pouze povrchový průzkum.

popis

Ronov zůstával dlouhá léta stranou zájmu odborné veřejnosti, teprve v posledních letech se situace začala měnit k lepšímu. Ke stavbě hradu byla vybrána nepříliš výhodná poloha na konci mohutného hřebenu orientovaného ve směru východ - západ. Zatímco na ostatních stranách chránily areál hradu relativně strmé svahy, na severozápadě a západě mírně stoupala široká plošina, z níž mohl být snadno ohrožen. Nepravidelný protáhlý šestiúhelník s maximálními rozměry cca 67 x 50 metrů nebyl až na krátký úsek na čelní straně chráněn žádným zemním opevněním. Pouze v jihozápadní části vstupní strany je velmi mělká prohlubeň vzbuzující dojem zasypaného nebo nedostavěného příkopu. Nedosahuje však ani na úroveň vstupu do jádra.
Jádro obklopovala jej kamenná hradba tvořící dnes po rozvalení mohutný val. Z fragmentů zdiva místy vyčnívajících na povrch nelze s určitostí odhadnout sílu zdiva pouze na vstupní straně se několik metrů od sebe dochovaly dva úseky vnějšího a vnitřního líce. Údaj M. Plačka o síle hradby kolem 1 metru, stejně jako přesnou podobu jejích nároží by mohl objasnit až případný archeologický výzkum. Pouze z výrazně větší hmoty rozvalu na vstupní straně by se dalo usuzovat o větší výšce či síle hradby v těchto místech, kde by se vzhledem ke stoupající plošině důkladnější zajištění dalo očekávat.
Přibližně uprostřed vstupní strany před hradbu vetknuta snad věžovitá budova vstupní brány na čtvercovém půdorysu o straně přibližně 6,5 metrů. Dochovala se z ní pouze nevelká část líce v jižní části průjezdu, ostatní pozůstatky jsou opět pohlceny destrukcemi. Před čelem jádra nebyl příkop, do průjezdu brány vedl přístup po dřevěném mostě. Dva kupovité útvary cca 14 metrů před čelní hradbou jsou pozůstatkem zděná rampy či nájezdu na most.
Hlavní a jediná budovy jádra hradu měla obdélný půdorys o rozměrech cca 28 x 10 metrů. Její zbytky obklopené výraznými suťovými poli dosud převyšují úroveň okolního terénu asi o 4 metry. V dochované úrovni byl interiér rozdělen na tři prostory - obdélný vstupní sál uprostřed s dvěma menšími místnostmi při kratších stranách. Přístup byl veden od jihu, kde nevýrazný terénní stupeň naznačuje možnost vstupního přístavku, může však jít pouze o zbytky zřícené čelní strany paláce. V nedávné době byla odkopáním sutin ve střední místnosti odhalena část vnitřního líce její obvodové zdi z místního načervenalého kamene. Dokud ještě existoval zbytek jejího vnějšího líce změřil roku 1997 Jan Štětina její sílu na cca 1,5 metrů.
O podobě budovy byly na základě dochovaných zbytků vytvořeny dvě hypotézy rozdělující odbornou veřejnost na dvě skupiny. M. Plaček zastává názor, že šlo o obdélnou budovu paláce sevřenou po stranách dvěma věžemi obdobně jako tomu bylo na ve stejné době postavených královských hradech Kašperk či Radyně (zde však měla jedna věž polookrouhlý půdorys). Oproti tomu se P. Bolina a J. Štětina kloní spíše k jednotné výšce budovy, která však podle množství trosek musela dosahovat značné výšky. Obě varianty vycházejí především z interpretace dochovaných zbytků budovy, podle které nelze žádnou z nich jednoznačně potvrdit ani vyloučit.
Zbytek plochy jádra zůstával zřejmě nezastavěný nebo zde stály pouze lehké provozní objekty převážně ze dřeva, která na dosud volné ploše nezanechaly žádné stopy. Není ovšem vyloučeno, že zbytky další zástavby jsou ukryty pod sutinami paláce a obvodové hradby a případný archeologický výzkum přinese nejedno překvapení.

půdorys