Terminologický slovník


K

kastel (z lat. castellum - opevněný opěrný bod, hrad) pravidelný, vícevěžový hrad s obvodovou zástavbou. Zásady aktivní obrany u nás často nebyly pochopeny a některé ukázky převzaly z tohoto typu pouze větší počet věží jako jeho vnější znak. Odlišným vývojem vzniklo několik typů kastelů, u nás se setkáváme s následujícími typy:
francouzský kastel pravidelný vícevěžový hrad převážně s okrouhlými flankovacími věžemi, které umožňují aktivní obranu (Konopiště, Týřov, Džbán, Nižbor, Úsov)
středoevropský kastel pravidelný, čtyřúhelníkový, nejčastějí čtyřvěžový primárně městský hrad. Věže bývají nejčastěji štverhranné bez flankovacích schopností. Vznikl pravděpodobně jako řešení symbiózy královského hradu a nově budovaného města na pravidelném půdorysu. (Kadaň, Písek, Chrudim, Litoměřice, Domažlice, Horšovský Týn)
kontreskarpa vnější svah či stěna příkopu. Může být nezpevněna, či zajištěna kontreskarpovou zdí.
koridor součást pozdně gotických opevnění. Zvláštní dlouhé opevnění vstupní cesty dvěma paralelními hradbami s bránou v čele, většinou výrazně vybíhající před hrad. Zvláště si jej oblíbili a na svých stavbách (Potštejn, Kunětická Hora) používali páni z Pernštejna
kulisová brána brána tvořená pouze portálem v hradbě
kurtina úsek hradby mezi dvěma vystupujícími fortifikačními články (věžemi, baštami, věžicemi)